Vyšší odborná škola lesnická
Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek

Přírodní poměry

Území, které zaujímají Hůrky, je mírně zvlněnou pahorkatinou (nejnižším bodem 370 m n. m. je okraj luhu řeky Blanice, nejvyšším bodem 476 m n. m. je Skalský vrch) vystupující z Kestřansko – Vodňanské kotliny, tj. severozápadního výběžku Budějovické pánve. Je proto řazeno k lesní oblasti Jihočeské pánve, podoblasti Budějovická pánev.

Převládá zde reliéf terénu erozně-denudační, tj. zaoblené hřbety a plochá údolí potůčků mezi nimi. Pouze na jihozápadním a západním okraji lemují údolí řeky Blanice prudší svahy (Heřmaňské stráně a – již mimo obvod školního lesa – tzv. Vápenice). Celé území Hůrek je, s výjimkou severní části (mimo obvod školního lesa) povodím řeky Blanice.

Klimaticky náleží Hůrky k teplé oblasti – podoblasti mírně vlhké. Jižní a jihozápadní svahy až do nadmořské výšky cca 440 m n. m. mají klima mírně teplé, mírně vlhké, s teplou zimou, průměrnou teplotou do 7,7 °C a ročním úhrnem srážek do 550 mm, zvlněná pahorkatina pak se liší nižší průměrnou teplotou 7,3 – 7,5 °C a vyšším ročním úhrnem srážek 550 – 575 mm, což souvisí s převládajícími směry větrů, které v nižších polohách vanou od Z – JZ, ve vyšších od Z – SZ.

Geologický podklad Hůrek tvoří několik geologických útvarů. Převládá moldanubikum (staro- až prahorní sedimenty, přeměněné v krystalické břidlice), typickou horninou je světlý a těžko zvětrávající migmatit ortorulového vzhledu, na kterém vznikají chudé, kyselé a obvykle kamenité půdy (již mimo obvod školního lesa, v lese Vápenice, se vyskytují i biotitické pararuly s vložkami erlanů a krystalického vápence). Čtvrtohorní sedimenty se vyskytují jen místně – podél potoků – převážně hlinité, dále jako sedimenty sprašových hlín, které se v poledových dobách ukládaly na závětrných svazích, a obohatily primárně chudé podloží, a jako svahové usazeniny na bázích svahů a v úžlabinách, které většinou obsahují sprašovou příměs. Ačkoliv jsou Hůrky obklopeny úzkým pásem třetihorních uloženin Budějovické pánve, přímo do ní nezasahují – v době, kdy třetihorní jezero ustupovalo, byly jeho usazeniny s povrchu Hůrek smyty, a obnažil se tak původní krystalický reliéf, zarovnaný jezerní abrazí.

V závislosti na klimatu se v Hůrkách vytvořily dva výškové lesní vegetační stupně, a to stupeň buko-dubový, jako souvislá plocha na jižních a jihozápadních svazích Heřmaňských strání (cca 19 % výměry) a stupeň dubo-bukový, který převažuje (cca 81 % výměry).

Hlavními hospodářskými dřevinami v Hůrkách byly v historických dobách borovice a jedle, podstatné zastoupení měly dub, smrk a buk. Na porostní skladbě měly účast i další dřeviny – listnáče: bříza, osika, olše, případně lípa.

Známý vývoj dřevinné skladby v Hůrkách, počínaje rokem 1830 až po současnost, je uveden v následující tabulce:

RokSMJDBOMDOst. jehl.DBBKHBLPOLOst. list.
1830 13,1 13,0 69,1 2,0 0,1 0,1 1,1 0,8 1,1
1877 16,0 9,3 63,2 2,2 4,9 4,4
1910 24,2 6,7 66,6 1,7 0,6 0,2
1930 40,2 5,8 44,8 2,6 5,3 0,8 0,2 0,6 0,1 0,1
1950 39,7 6,1 23,2 3,2 4,6 16,5 2,4 0,2 0,4 0,7 1,6 1,4
1970 37,1 4,8 33,2 2,4 6,7 10,1 2,3 + 0,5 0,3 0,7 0,5
1990 35,7 1,7 34,8 4,3 9,2 9,2 3,2 + 0,5 0,4 0,6 0,4

Za původní („autochtonní“) dřeviny lze z jehličnanů pokládat jedli a smrk, z listnáčů buk (ve vyšších polohách a na svazích) a dub (ve vlhkých úžlabinách a padlinách), jako dřeviny porostotvorné. V menším rozsahu se vyskytovaly bříza (na suchých místech), olše (na mokřinách), lípa (na svěžích svazích a úpatích svahů), javor (na svazích a hřbetech) a habr. Borovice byla asi až do počátku 18. století jen málo zastoupena. Zvláštním jevem je hojný výskyt dubu v borových porostech v jižní části polesí, a to i na suchých jižních svazích.

Z jehličnanů prospívají jedle a smrk dobře, přiměřeně stanovišti. V období 1950–86 došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu jedle. Borovice ve smíšených porostech se smrkem předrůstá, ale na půdách svěžích smrk vytlačuje borovici. Přirozeně vzniklé smíšené porosty (jedle, smrk, borovice) vykazují velmi malé procento zastoupení borovice.

Dub na svěžích, vlhkých a mokrých půdách roste dobře. Staršího buku se zachovalo velmi málo, v porostech středního věku roste velmi dobře. Lípa se vyskytuje v přimíšení ke starším porostům borovice nebo smrku.

Uměle zavedený modřín se osvědčuje, má velmi dobrý vzrůst, netrpí škůdci. V porostech, založených po r. 1900, se vyskytuje douglaska v přimíšení smrkových kultur, v dalších letech pokračovalo její rozšiřování až do nynějšího zastoupení 12 %. V r. 1947 douglaska překvapila svou odolností vůči katastrofálnímu suchu!

Vyšší odborná škola lesnická
a Střední lesnická škola
Bedřicha Schwarzenberga Písek

  • Adresa: Lesnická 55, 397 01 Písek
  • Tel.: (+420) 382 506 111
  • Fax: 382 506 102
  • E-mail: lespi@lespi.cz
Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek

Partneři školy

zobrazit všechny partnery a sponzory

VOJENSKÉ LESY A STATKY ČR, s.p. Jihočeský kraj LESY ČR

Národní park Šumava Krajské školní hospodářství, České Budějovice Lesy města Písku

Vyšší odborná škola lesnická
a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek

Adresa: Lesnická 55, 397 01 Písek, Tel.: (+420) 382 506 111, Fax: 382 506 102, E-mail: lespi@lespi.cz

Facebook YouTube

Copyright VOŠL a SLŠ Bedřicha Schwarzenberga Písek Všechna práva vyhrazena

Webdesign CzechProject spol. s r.o. Redakční systém CzechProject spol. s r.o.